2014

Novoroční poselství pro Vás

 

Jako každý rok jsem přemýšlela o tom, jakým způsobem Vám popřát k Novému roku, jak a čím začít. O hodně věcech jsem již psala, tak jaké přání zvolit aby bylo zajímavé a… aby bylo ale také pro Vás užitečné. Poslouchala jsem písničky na netu, to dělám moc ráda, hudba je lék a tu nejlepší proto dávám pravidelně na své stránky i já vám. Náhle mi na obrazovce zničehonic, kde se tu jen vzala, kdo ví, naskočila  pohádka O Zlatovlásce. Kdo by ji neznal, někdo více, jiný méně, někteří ji možná již zapomněli. Mně se před očima vybavuje scéna, kdy Jiřík přichází ke skupině dívek, které jsou schovány za závoji a on má za úkol mezi nimi rozpoznat Zlatovlásku. Jiří si již téměř zoufá, jak jen ji má mezi tolika najít a náhle přilétá malá včelka a Jiříkovi pomůže najít tu jeho princeznu…Závoj se nadzvedává a za ním se objevuje krásný obličej princezny… Jenže, bez té včely by Jiřík asi spanilou dceru krále nikdy nenašel.

 

Závoje, ano jsou závoje, co nám brání vidět skryté. Ale v opravdovém životě se skutečné závoje nenosí. Tak jak je možné, že přesto často nerozeznáme jednoho člověka od druhého, jak to, že včas neuvidíme jeho reakce, jeho přání, jeho potíže, jeho touhu po lásce, jeho touhu po přátelství... Jeho obličej přece neskrývá závoj. Zdá se tedy, že jsme hodně nepozorní my samotní.

 

Závoj z jemně tkané látky tu není, ale je tu závoj který jsme si utvořili a utkali my samotní během našich životů. Když se nám nedostávalo látky, začli jsme se tedy úspěšně schovávat za závoji neviditelnými, za závoji sebe samotných. Skrýváme své pocity, protože se bojíme, aby je někdo neodkryl a nezneužil, s největší pravděpodobností jsme tuto zkušenost již někdy prožili a nyní se snažíme se tomu bránit. Namísto úsměvu se na našem obličeji zračí odtažení a mimika nepřístupnosti. Hájíme si tak své privátní osobní území, svůj hrad, ale a to je mnohem horší, skrýváme se tím před světem a před všemi, kdo by nám ho pomohli lépe poznat. Možná právě ted stojí na rohu vaší ulice někdo, kdo potřebuje váš úsměv a jak ho má najít, když ho vy sami skrýváte před denním světlem. Jak byste zareagovali, kdyby vám nyní někdo oznámil, že váš úsměv může tomu člověku na rohu zachránit život. Že na něj čeká. Změnilo by to něco na vaší hře na schovávanou?

 

Zřejmě vám to takto přímo nikdo neřekne, ale proč by to právě tak nemohlo být. Jak vůbec reagujete vy, když se na vás někdo usměje. Někdo se až téměř lekne, snad po mně někdo probůh nebude něco chtít, protože i žádost o pomoc může přece začít nevinným prvotním úsměvem. Ale ruku na srdce, pokud by po vás někdo něco opravdu chtěl, copak neumíte říci na rovinu ano, či ne. Pokud byste to totiž uměli, nepotřebovali byste se pak schovávat za roušku závojů. Pořád se něčeho bojíme. Bojíme se vědomě určitých známých věcí, ale máme strach i z věcí neznámých. Denně se v naší mysli rodí tisíce pomyslných vymyšlených hrůzných scénářů, většina z nich se nikdy nestane a pokud už se stane, bude to zcela jistě úplně jinak, než jsme si to napředstavovali. Jsme režiséry svých životů, tak proč si ho nevymyslet tak, jak bychom ho chtěli opravdu mít. Tak jednoduché a pro mnohé nemožné. Překročit svůj stín a odhodit závoje.

Někdy se člověk dlouho odhodlává a někdy to jde ráz na ráz. Je to hra bohů s lidmi na Zemi, ale podle bájí víme, že ani samotní bohové vždy nevítězili. Jsme tu každý za sebe a jsme tu každý pro každého. Každý z nás vdechuje a zase vydechuje vzduch, tolik potřebný pro náš život, ale uvědomili jste si někdy, že vlastně nadechujete ten samý vzduch, který před vámi zase někdo jiný vydechl a tady to začíná, ona Jednota. Jednota všeho včetně spolupodílení se dechu. Nepomůže nám žádný závoj světa, abychom se proti tomu ubránili. Na kyslíku vduchu je náš život prostě závislý. Jediné, co můžeme udělat, je zůstat sami sebou. Zahodit všechny ty závoje, za kterými se skrýváme a žít život tak, jak jsme to měli v plánu než nás začlo ovlivňovat okolí. K tomu prý dochází asi od tří let roku dítěte. Kolik je vám nyní, jak dlouho se již skrýváte, jak dlouho žijete životy jiných, jak dlouho se bojíte žít ten svůj. Bylo by na čase začít objevovat i svoji duši. Někdo to chápe dřív, jiný později, někdo k tomu nedospěje tento život vůbec. Záměrně říkám, tento život.

 

Jsem ráda, že patřím k těm, kdo už dokáže žít bez závojů. Jsou schované ve skříni a někdy, když se průvan vzduchu zapře do jejich dveří, ukáže se cípek některého z nich. V ten moment se snažím jej honem zase do té skříně dostat co nejdříve zpět, protože člověk nikdy neví, někdy se to nemusí hned tak lehce podařit ho opět spořádaně složit a uložit na jeho místo. Závoj je lehounký, hladký a klouže, může se stát, že otevřeným oknem uletí a hledej ho pak zase někde v dáli. Hlídejme si tedy své objevené a uschované závoje velmi dobře. Během let jsme jich mnozí z nás nastřádali hodně a tak je načase s koncem roku 2013 zase nějaký z těch starých do té skříně odložit. Možná by byla lepší těžká truhlice, tam by se průvan jen tak snadno nedostal. Kdo ví.

 

Každý z nás má svou třináctou komnatu a v ní schované závoje. Některé jsou pokryty prachem, jiné obestřely pavučiny a pak jsou tam další, které nedočkavě čekají na to, zda je ještě někdo bude používat, jako rekvizity těch špatných režisérů.

 

Pokud jste se letos rozhodli, že do vašeho života už závoje nepatří a začli je odkládat, patříte již k těm dobrým režisérům. Stačí odložit ten první a jak sami již mnozí víte, začnou se dít zázraky. Film roku 2014 za chvíli začíná, pro jaký scénář se tedy rozhodnete, skryjete svého hlavního představitele za závoje, nebo ho světu ukážete v celé jeho kráse a s jeho lidskými slabostmi.

 

Když se trochu zamyslíte, jsem přesvědčená o tom, že jste letos tady na Zemi potkali každý z vás velké množství pozemských andělů. Všímejte si jich dobře, nejsou tu náhodně a stráží vás, dávají pozor na vaše pokladnice závojů. Klíč od nich nosíte v sobě však jen vy samotní.

 

Přeji vám, abyste tento rok povyrostli, abyste se naučili vidět skryté krásy za závoji. Přeji vám také, abyste pomohli i ostatním odložit jejich závoje. Každý z nás je anděl a každý z nás je velký kouzelník. Proč tedy oba nevyslat před sebou na cestu roku nadcházejícího. Poslové dobrých zpráv a poslové nových časů. Tikot hodin za chvíli předá vládu roku novému, nechte ten starý za sebou, neohlížejte se a vykročte odvážně a směle do toho právě přicházejícího.

 

Bude mi ctí, když vás na té své cestě roku 2014 budu moci potkat. Pokojní bojovníci světla si vždy najdou čas na své  pouti prohodit pár povzbuzujících slůvek s ostatními pocestnými, a také si s nimi rádi vymění u teplého ohně po večerech své zkušenosti.

 

Nechť jim tedy slunce a měsíc svým světlem svítí na prašnou cestu jejich pozemského putování.

Vaše reiki učitelka Iva

Vděčnost je Kouzlo.

  S láskou a úctou Iva   

 

Starší články i videa naleznete v Menu: Archiv 2010, Archiv 2011, Archiv 2012, Archiv 2013 a Archiv video.

 

© Cypyright fotky + text Iva Höllmüller  

Tento článek je možné v nezkrácené a neupravené podobě volně kopírovat a dále publikovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně aktivního odkazu zdroje www.reiki-oasa.cz.

Kalendář akcí

01.09.2020 00:00
 Reiki Drumming Dovoluji si Vám představit můj nový kurs reiki Drumming...

Kontakt

Reiki-oasa Iva Höllmüller 043-699 1908 4263 iva.hoellmueller@gmail.com