Světlo a symbol reiki Dai Ko myo

To, že umírající procházejí jakýmsi tunelem za světlem, již určitě mnozí z vás víte. Existuje mezitím spousta záznamů svědectví, kdy se lidé, kteří přežili svou smrt, vracejí zpátky do svého fyzického těla, zatímco po určitou dobu se nacházeli mimo své tělo. Prožitky se někdy liší, ale přesto mají spoustu bodů společných. Pravdou je, že se jimi pořádně začlo lidstvo zabývat až v minulém století, nicméně písemné doklady existovaly již v dávných dobách různých kultur a to nejen v obrázkové podobě. Něco TU prostě dál je, co to je, kdy se to objeví a odkud tam dál půjdeme, v jaké podobě, to jsou otázky, jimiž se lidstvo zabývá již dávno. Proč se dodnes ale neví, co je za oponou smrti. Má nám to zřejmě stále zůstat utajeno, možná se čeká na to, až se lidstvo více probudí, k čemu, k lásce a k vděčnosti, o ničem jiném to tu není, at se nám to líbí nebo ne.

 

Ale slyšeli jste někdy o zážitcích Sdílené smrti? O co se jedná, je to vlastně jednoduché, ale přesto o to více záhadné a fantaztické, neb nás to přenáší do dalších možných dimenzích, kde se blížíme poznání něčeho nadčasového a úžasného. Lidé, kteří jsou nablízku osobě, která umírá, ale i ti, kteří jsou od nich vzdáleni na míle daleko, mají náhle prožitky, jež se nazývají Sdílení smrti. Lidé, kteří jsou naprosto zdraví, lidé, kteří neumírají,  se najednou dostávají do stavů, které jsou tak neuvěřitelné, že by se skoro mohlo zdát, že jsou vymyšlené. Jenže, ony jsou tady, podobně jako zážitky umírajících, mají i lidé kolem nich s nimi společné prožitky, liší se jen v tom, že se opět vrátí a žijí tu na Zemi dál. Jsou velmi podobné zážitkům lidí, kteří se dostali na čas mimo své tělo, to určitě není náhoda, proč jinak by měli lidé prožitky sdílené smrti s nimi podobné.

 

Je to fantaztické a dává nám to velkou naději na to, co existuje po naší smrti, je to tak nádherné, až se tají dech.

 

Lidé se společně s umírajícím najednou vznesou a ocitnou se mimo své tělo, vidí jak se mění geometricky tvar místnosti, sledují společně s umírajícím jako na promítajícím plátnu kina jeho zážitky, některé znají, jiné jsou pro ně neznámé, jdou s umírajícím kus jeho cesty Někam a hlavně, co mne osobně na všem nejvíce fascinuje, vidí Světlo. Takové, jaké se nedá slovy smrtelníka popsat. A tato vidění o nádherném světle mne okamžitě upoutala. Uvědomila jsem si, že mi najednou asi zapadl další dílek do mé duchovní cesty, dílek, který se vztahuje na reiki, konkrétně na reiki Mikao Usuiho 3.stupně a k němu neodmyslitelně patířícímu nádherně zářivému symbolu Dai Ko mio, symbolu světla. Protože s ním pracuji již delší dobu, znám mezitím všechny jeho možné podoby při různých aplikacích a vždy jsem si říkala, že to světlo z něj prostě nejsem tak nějak schopná popsat klasickými slovy, ani ho nějak lokalizovat, bylo to vždy něco tak jemného, nádherně pulsujícího a vždy v tom byla obrovská láska a velká moudrost. A nyní mi zapadl kousek puzzle. Světlo. Všichni, kdo umírají, nebo jsou umírajícímu na blízku, jak fyzicky, tak duchovně, najednou vidí Světlo. Ano, jsem už přesvědčená o tom, že je to Toto světlo, které se odráží i v symbolu Dai ko mio. Nepochybuji o tom, přestože zážitek sdílené smrti žádný osobně nemám. Tak, jak ho však lidé popisují, to musí prostě být on.

 

Na stěnách mnoha chrámů a hrobek jsou zachycené scény zobrazující duši, která opouští tělo. O pozorování jasného světla, když umírající odchází na druhou stranu, se píše v textech z pyramid a v Egyptské knize mrtvých. Rovněž je zaznamenáno na stěnách faraonských hrobek. Věděli už tehdy lidé, kam odcházíme? Myslím, že ne, jinak bychom tu zřejmě měli více záznamů i o tomto. Nadále to však zůstává záhadou, která se ale stále více odkrývá, zajímavé je, že to tak dlouho trvá. Celá století plynou a plynou a čas nehraje žádnou roli. Ale co už je čas, ten neexistuje. Aspon ne tak, jak jsme si ho vymezili my lidé.   

 

Smrt otevírá portál na „druhou stranu“, ale na jakou druhou stranu, co se tím vůbec myslí? Lidská mysl obsahuje něco, co potřebuje být v důvěrném kontaktu s nějakou vyšší silou. Ale s jakou, s Bohem? Ale co když nejsem vůbec věřící, nebo uznávám jiného Boha, co buddhisté a jiní. Jak se liší svět po smrti toho či onoho, měl by být tedy stejný, nebo ne. A pomáhají nám umírající otevřít vchod do tohoto jiného vyššího světa a pokud ano, tak proč. Jedná se o telepatii?

 

Četla jsem i rozpravu o tom, že si sami vytváříme ten svět, kam se po smrti vydáme. Tak, jako během našeho života řídí vše naše myšlenky, jaké máme představy, náboženství, prožitky a přesvědčení, to vše se projeví v tom, co vidíme Poté, po smrti fyzického těla. Znamená to tedy, že bychom ve svém zájmu ihned měli změnit své myšlení, možná ano. Přehodnotit dosavadní pro to, co přijde pak. Asi by to bylo rozumné. Víc než jen rozumné, bylo by to velmi moudré.

 

Skeptikové tvrdí, že všechny projevy zážitků blízké smrti jsou pouhé halucinace mozku, který se přibližuje ke konci svého funkčního života. Jak se ale potom dají vysvětlit zážitky u lidí, kteří sami nejsou blízko smrti? U nich nedochází v okamžiku smrti umírajícího k halucinacím, k onomu jevu vznikajícímu biochemickými a elektrickými poruchami odumírajícího mozku. Pokud se tvrdí, že k těmto zážitkům jednotlivých umírajících osob dochází nedostatečným okysličením mozku, strachem nebo naopak příliš malou dávkou anestetik, jak je možné, že ty samé zážitky mají lidé, kteří neumírají a tudíž se jich nic z tohoto uvedeného netýká. Nehledě k tomu, že tyto prožitky se vyskytují ve všech kulurách, u lidí všech ras i vyznání a také ateistů.

 

Jsem si jistá, že další bádání ukáže, že odchod milovaného člověka je jenom přechod jeho duše do jiné roviny, do jiné dimenze. S největší pravděpodobností máme v mozku určitou část, která je ve styku s tím, čemu se říká mystické věci.

Věděli jste, že Albert Einstein měl živý sen o tom, jak jede na světelném paprsku a tento sen se stal později základem jeho teorie realtivity? Poselství z jiného světa?

 

Lidé mají různé prožitky sdílené smrti, může to být změněná geometrie místnosti, někdo slyší hudbu, jiný se ocitne mimo fyzické tělo, probíhá spoluprožívání zpětného panaromatického pohledu, setkání s nebeskou říší, s mrtvými, vnímání mlžného oparu, který se krátce vznese nad hrudí či hlavou umírajícího a Mystické slovy nepopsatelné světlo.

Jedno je jisté, ten, kdo ono Světlo viděl, ho popisuje slovy lásky, moudrosti a nadpozemkosti. Všem, kdo měli prožitek sdílené smrti a světlo vnímali, se změnil celý život.

 

Tibetská víra má několik stádií umírání včetně toho, které dalajlama popisuje jako modré obláčky dýmu. Mlha, stoupající z umírajícího člověka se stala významnou součástí tibetské víry týkající se smrti a umírání.

 

Zážitky sdílené smrti nás přivádějí k důkazu existence posmrtného života blíž než cokoli jiného, dokonce blíž než zážitky blízké smrti jednotlivců. Dávají nám naději. Možná na věčný život, možná na dočasné pochopení všeho, naší podstaty a vlastně tedy i celého vesmíru. Pokud energie nemůže zaniknout, jsme tu po smrti nadále i my, kde jsme a kam půjdeme, je čas se nad tím zamyslet. Ještě je čas, než se otevře náš portál, naše 13. komnata. 

Vlastně, chceme to vůbec vědět, nebylo by lepší, aby to i nadále zůstalo skryto jako největší tajemství lidstva? 

 

Vděčnost je Kouzlo.

  S láskou a úctou Iva   

 

Starší články i videa naleznete v Menu: Archiv 2010, Archiv 2011, Archiv 2012, Archiv 2013 a Archiv video.

 

© Cypyright fotky + text Iva Höllmüller  

Tento článek je možné v nezkrácené a neupravené podobě volně kopírovat a dále publikovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně aktivního odkazu zdroje www.reiki-oasa.cz.

Kalendář akcí

01.09.2020 00:00
 Reiki Drumming Dovoluji si Vám představit můj nový kurs reiki Drumming...

Kontakt

Reiki-oasa Iva Höllmüller 043-699 1908 4263 iva.hoellmueller@gmail.com