Odcházím od partnera

Helena:

Ahoj Ivuško,poctivě Tě pročítám,lapám moudra,ale nepřispívám..Mám nějaké období BLBEC,kdy bych chtěla moooc věcí pochopit,umět,ale zároveň nejsem psychicky v pohodě a nedokážu se vyburcovat k jakékoli aktivitě...
Vím,že to záleží jen na mě-kdy seberu sílu a NĚCO udělám,ale momentálně pochybuju úplně o všem-tedy tím myslím i o věcech,o kterých jsem si myslela,že v nich mám jasno,prostě napadá mě výraz-psychicky nevyrovnaná..
Omlouvám se,že Tě otravuju,ale viděla jsem na netu stránku tvého bytečku, který nyní prodáváš a napadlo mě-to je přesně to,co by se mi líbilo.Ani by to nemuselo být tak luxusní,stačil by mi byt podobné velikosti,jen pro mě...Co mi chybí,jsou peníze a tak mě napadlo-často mluvíš o "nástěnce přání". Nevím, co přesně si pod tím představit,pochopila jsem to tak,vystřihnout si nějaké pěkné bydlení třeba z časopisu a dát si to někam na oči..
Je mi něco kolem padesáti,dvě starší dcerky jsou už z domu a já chci odejít taky. Odejít z nefunkčního manželství,dokud mám ještě trochu sebeúcty..A nedovedu si představit,že by se mi splnil sen a měla bych peníze na svoje bydlení.Od manžela nic nechci,chtěla bych to dokázat sama,ale bez pomoci  si to opravdu nedovedu představit.
Omlouvám se,že otravuju,ale něco mě nutilo Ti napsat.

Má odpověd:

Podívej, tu nástěnku přání si uděláš velmi jednoduše -já osobně třeba jsem si na obyčejný papír formátu A4 prostě nalepila má přání,mám tam třeba z netu vytištěnou fotku spisovatele Dana Millmana, dále třeba mé velké přání setkat se s panem Waltrem Lübeckem, získat brzy a snadno infrarotovou kabinku...aj. Tzn. představ si, JAK by jsi to chtěla mít a pak si to vystřihni,namaluj,napiš na tu svou nástěnku přání a měj ji stále někde nejlépe na očích,aby jsi ji pořád viděla a mozek při pouhém pohledu na ni "spínal automaticky tvá přání",aniž by jsi je jen musela vyslovit. Ovšem,pozor,ta přání musíš mít dobře "objednaná",řekněme asi tak,jako by jsi si objednávala třeba vnějakém katalogu halenku, tedy - jakou má mít barvu,velikost,materiál...u tvého bytečku,KDE má být,JAK veliký má být,JAKÉ CHCEŠ MÍT OKOLÍ,JAKÉ sousedy atd...a pak až to všecko krásně vymyslíš,dej si to na tu svou nástěnku a denně si to aspon několik minut vizualizuj a to tak,jakoby jsi UŽ TEN BYT/či cokoliv jiného/ již fakticky měla, potlač myšlenky typu,že to stejně nezískáš,že na to nemáš peníze,že to nefunguje,protože takovými myšlenkami to vše jen zdržuješ. Sedni se někdy během dne v klidu na pár minut před svou nástěnku a koukej na ta svá přání a představuj si, že to již máš. Že jdeš ke schránce a máš v ní úžasné dopisy od přátel s úžasnými pozitivními zprávami,že právě na terase chystáš nádherné posezení s kamarádkou,že máš v bytě dostatek místa pro svého ev. nového skvělého partnera - VSECHNO TAK, JAKO BY TO UŽ BYLO. Kdyby ti tam znovu a unovu dotěrně vlezly přeci jen nějaké pochybnosti,zažen je a zas znovu začni vizualizovat.A nebud netrpělivá,tím to též neurychlíš.
Schvaluji ti,že nechceš žít v nefunkčním svazku,ale trošku více přemýšlej i zde, spousta lidi si myslí, že tím, že začne znovu, vyřeší se spousta jeho problémů, jenže ono se sice vyřeší, ale jen dočasně, pak se zase objeví, protože ty problémy tu nejsou pro nás náhodně, signalizují nám, že musíme na sobě něco změnit a pak se změní i naše okolí, naše konto, naši přátelé, naši kolegové, prostě naprosto všechno.
A stagnace,ke které v tuto chvíli inkliminuješ- to už je vlastně takový nepřímý pokyn tvého podvědomí k nastoupení na startovní čáru. V tu chvíli,kdy už si myslíš, že už prostě dál nemůžeš, v tu chvíli už vlastně vesmír pracuje pro tvůj nový začátek. Je to pohyb vesmíru a právě proto tě ten vesmír nenechá nikdy stagnovat napořád, protože jinak by nemohl fungovat ani on, jsi jeho součástí, jako je on součástí tebe.
Někdy je to vše kolem nás náročné, ale když pochopíme souvislosti a začnem pozorně skládat puzzle, začnou se naám objevovat a dít velké věci a to ty už přeci také víš:-)
Jsi šikulka a zvládneš to,o tom nepochybuji, jen přidej trošku víc sebevědomí a důvěry v sama sebe:-)

 

Helena pokr.:

moc ti děkuju za krásný a polopatický vzkazík..Víš,pro mě asi bude nejtěžší umlčet rozum-ten mi jasně říká,kde bys na to vzala..Dědictví nehrozí,to co si vydělám, bude stačit na normální život,od manžela nechci ani korunu..Žije v přesvědčení,že vše co máme, máme díky němu - ano,podniká a když se dařilo, měli jsme vše,co jsme potřebovali a děti i to,co si vlastně ani přát nestihly. Nějak zapomíná,že i já, pokud jsem nebyla právě na mateřské, jsem přispívala svoji sice průměrnou,ale přece jen výplatou, která šla na společný účet..
I dnes se mu daří dobře a já-já jsem pochopila jednu věc.Je spousta věcí,které bych v životě chtěla,ale jen pár,které skutečně POTŘEBUJU.
Dnes,díky tomu,že chodím nasávat vědomosti k tobě, už vím,že když si to v hlavě přeprogramuju, tak můžu mít i to,co bych chtěla.
Děkuju ti za to,že sis udělala čas a i když toho máš moc tak jsi odpověděla.

 

Má odpověd:

Doporučuji ti, změn svůj postoj "Od manžela nic nechci!" Už jen to, že jsi mu porodila děti, je obrovská "částka peněz za oba nové životy s jeho geny" a není proto důvod nic po něm "nechít". Jen si hezky řekni a o hodně, važ si takto i sama sebe;-) a i tímto přitauješ dál svou budoucí hojnost.

 

Helena:

Ty životy nebyly dva, ale hned tři- máme tři dospělé děti, dvě dcerky a jednoho kluka.
To, že od něj nic nechci, je moje hrdost - dává mi už roky zřetelně najevo,že díky němu máme to, co máme a já chci dokázat-možná hlavně sama sobě, že se bez jeho majetku klidně obejdu. Bydleli jsme v paneláku - já jsem si nestěžovala,měli jsme krásný byt. Koupil a předělal domek - skoro beze mě.Kuchyň jsem viděla, až ji truhlář montoval, doslova jsem si tam vydupala některé změny..O všem rozhodoval sám a když jsem mu to při nějaké příležitosti po letech vyčetla při nějakém jiném nedorozumění, bylo mi řečeno-tak něco kup, kup a předělej podle sebe. Za co asi? Celý život šly moje peníze na společný účet z kterého on vybíral a měsíčně mi dával určitou částku - nestěžuju si,stačila bohatě na provoz domácnosti i to ostatní.Nemysli si,že si stěžuju na peníze,to ne.Není to lakomec,který by mi vyčetl nové boty,ale když jsem chtěla něco pro sebe,muselo mi na to zůstat z peněz na domácnost..
Píšu to jen proto,že z toho pramení rozhodnutí pokud odejdu,tak jen s osobními věcmi.Důležité je mít kam odejít,postel,pračku a lednici pořídím dnes za rozumnou cenu a duševní klid je pro mě důležitější,než nejnovější vybavení domácnosti.
Ještě jednou ti děkuju za milá slova.

 

Má odpověd:
Dovolím si ti znovu oponovat - na zakládě i své zkušenosti - pokud odejdeš s "ničím", tak to "nic" se na tebe bude dál natahovat jako smůla,to si moc dobře rozmysli. TY SI TO ZASLOUZŽÍŠ, TY MÁŠ NA TO PRÁVO,TY TO DOSTÁVÁŠ. A klamné je, že si myslíš, že tím, že nechceš "věci a peníze", získáš duševní pohodu, že ta je ti to nejdůležitější. VŠE, naprosto vše je duležité, nebot vše se může v danou chvíli sát a také se stane MAGNETEM.

 

Helena:

Ivuško,moc ti děkuju,tady je vidět,že hrdost taky dokáže zaslepit..Budu se muset nad vším znovu pořádně zamyslet-času mám dost,momentálně je u mě přímo nerudovská otázka-odcházím,ale kam?
Takže než se mi splní objednávka,mám dost času na to,abych si rozmyslela,co dál.
Občas člověk potřebuje jiný úhel pohledu-za to jsem ti vděčná. Helena

 

© Cypyright fotky i text Iva Höllmüller  

Tento článek je možné v nezkrácené a neupravené podobě volně kopírovat a dále publikovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně aktivního odkazu zdroje www.reiki-oasa.cz.


 

Kalendář akcí

01.08.2019 00:00
 Reiki Drumming Dovoluji si Vám představit můj nový kurs reiki Drumming...

Kontakt

Reiki-oasa Iva Höllmüller 043-699 1908 4263 iva.hoellmueller@gmail.com